HISTORIE
Nový zámek
Stojí uprostřed 23 hektarového anglického zámeckého parku, v dnešní své podobě pochází z konce 19. století. Přestavba byla prováděna za posledních příslušníků rodu Ugartů, Nový zámek je vybudován v novogotickém tzv. windsorském slohu, v mnohém připomíná zámek Hluboká v jižních Čechách.
Kolem roku 1720 dal tehdejší majitel jevišovického panství Karel Josef hrabě de Souches (+1736) postavit na kamenných základech dřevěný lovecký zámeček, který sloužil původně k tomu, aby se při zakončení honů měla kde sejít četná lovecká družina. Honu v Jevišovicích se zúčastnil za svého pobytu ve Znojmě sám rakouský císař Karel VI.. Hosty na jevišovickém panství byly i jeho dcery, z nichž starší Marie Terezie, se později stala císařovnou rakouského mocnářství. Jedinou připomínkou na rod de Souchesů byl zvon, který se nacházel po léta na levé straně východního vchodu do hlavní zámecké budovy. Zvon nese erb hrabat de Souches a nápis, že byl ulit r. 1668 nákladem hraběte Ludvíkem Raduita de Souches s vyjmenováním všech hodností a titulů tohoto tehdejšího majitele jevišovického panství. Nyní se zvon nachází v muzeu ve Starém zámku.
Dne 26. listopadu 1743 se stal majitelem Nového zámku (zahradního letohrádku) Jan hrabě Ugarte (+1756)šlechtic španělského původu, který si vzal za manželku jednu z dcer Karla Josefa de Souches, Marii Vilemínu de Souches. Jan Ugarte zanechal celé jevišovické panství svým šesti nezletilým dětem, které se roku 1756 dohodly, aby celé panství převzal Janův druhorozený syn Alois Ugarte. Dle poslední vůle Aloise se stal majitelem panství od roku 1829 jeho synovec Josef Ugarte (+1862), za něhož byla dokončena r. 1830 stavba jevišovického farního kostela, postavena dvou třídní škola a r. 1849 se stal prvním starostou města Jevišovice. Josef Ugarte měl tři děti: syna Maxmiliána Ugarte (+1875), který se stal v r. 1862 až do r. 1875 držitelem jevišovického panství, dále dcery Gabrielu Ugarte provdanou Lovetelli a Annu Ugarte provdanou Baltazzi. Dřevěný zámeček se postupně měnil nejrůznějšími přestavbami a stavebními úpravami tak, že jeho konstrukce byla vyzdívána cihelným zdivem. Po provdání Anny se sestry o jevišovické panství rozdělily. Gabriela zůstala s rodinou bydlet ve Starém zámku a Anna se nastěhovala do Nového zámku. Po vzájemné dohodě mezi sestrami Gabrielou a Annou došlo v letech 1898 - 1899 ke generální přestavbě zahradního letohrádku, v nové větší a honosnější sídlo. Plány na jeho přestavbu vypracovali architekti Dressler a Wittinson z Vídně a stavbu prováděl jevišovický městský stavitel Cyril Prokeš. Byly vybudovány terasy, zámecká věž s cimbuřím, na čelní stěně věže nahoře umístěny věžní hodiny a pod nimi ve středu čelní fasády věže umístěn kamenný erb barona Hektora Baltazziho a jeho manželky Anny Ugarte.
Majitelka zámku se obklopovala pestrou šlechtickou společností, v létě téměř každou neděli byly pořádány v parku koncerty vojenských kapel. Manžel majitelky Hector Baltazzi byl velikým milovníkem jezdeckého sportu, choval na zdejším velkostatku jezdecké koně a pořádal v bojanovickém lese u Jankovce časté jezdecké závody. Dokázal na svých koních přeskočit i 4m široké a 2m hluboké příkopy, které se nacházely na konci aleje ke kostelu a na konci aleje k sokolskému hřišti. Stopy cvičitelského okruhu se zachovaly ve východní části zámeckého parku, těsně za zdí obecního hřbitova. Stáje bývaly v místech nynější budovy B Domova. Tito majitelé se rovněž věnovali pořádání honů a lovu, pro tyto účely chovali lovecké psy. Jako připomínku na tuto dobu zůstal zachován v zámeckém parku tzv. psí hřbitov, umístěný rovněž za obecním hřbitovem.
Zámecký park byl již za Ugartů postupně osázen různými ušlechtilými stromy a dřevinami a přeměněn ve vzorně udržovaný park anglického typu.
Park byl postupně osazen 22 sochami, které představují různé bohy a múzy z řecké a římské mytologie a 4 personifikace ročních období. Nejvzácnějších 8 soch, které jsou umístěny v půlkruhu před hlavním západním zámeckým průčelím, je od významného barokního vídeňského sochaře italského původu Lorenza Mattiolliho. Sochy pocházejí z 1. poloviny 18. století a byly původně vytvořeny pro Loucký klášter ve Znojmě. Do jevišovického parku byly převezeny za Ugartů v r. 1784 po zrušení Louckého kláštera. Ostatních 14 soch je od neznámých autorů a byly přivezeny většinou z Vídně za majitelů pozdějších.
Rozsáhlá generální přestavba zámeckého letohrádku v honosné sídlo a velmi rozmařilý život manželů Baltazziových je přivedlo do tíživé situace. Na celé jevišovické panství byl vyhlášen konkurs a celé panství bylo koncem roku 1899 v dražbě prodáno jednomu z největších věřitelů, vídeňskému bankéři Robertu Biedermannovi. Byl držitelem panství až do r. 1916.
V roce 1903 dostal novou podobu malý zámecký skleník výstavbou velké skleníkové haly. Majitel zde pěstoval kromě zeleniny i fíky a vzácné květiny, jako jsou orchideje, kaktusy a růže. Jeden z velkých skleníků byl věnován vinné révě, která se považuje za nejstarší na Znojemsku. Byl také vybudován hlavní vjezd do zámeckého parku a na místě dřevěné černě natřené brány byla zřízena nová široká železná brána, dodaná z Vídně. Byl zřízen mřížový plot po obou stranách hlavní brány, ozdobná mříž na konci aleje k Jevišovicím, mříž k hřišti, mříž aleje k východu a brána aleje k Černínu, kterou zhotovil boskoštejnský zámečník Vaněk, dle návrhu tehdejšího učitele Františka Štursy. Mřížoví a branku k Jevišovicím zhotovil zdejší zámečník Rudolf Kampf starší.
Další majitel Vilém Offemheim (+1932), vídeňský průmyslník, majitel petrolejových dolů a loděnic, koupil zámek za 6.000.000 rakouských korun v roce 1916. Tento majitel si zámek velice oblíbil a po většinu času zde přebýval. Nechal opravit fasády zámku, opravu zdí zámeckého parku, vybudoval elektrárnu (nyní budova B), zásobující celé jevišovické panství, provedl rozsáhlé stavební úpravy interiérů zámku. Tapetové stěny zámeckých místností byly nahrazeny sádrovou výzdobou, ve všech místnostech byly položeny bohatě zdobené parketové podlahy, místnosti ozdobily mramorové sloupy dovezené z Itálie, obložení dubovým řezbovaným dřevem, bohaté sbírky starožitností a cenných olejomaleb. V r. 1937 zámek vyhořel, vlivem nedostatečné péče při rozehřívání zamrzlého vodovodního potrubí, uloženého na půdách zámku v bednění vyplněném dřevěnými pilinami. Rok po požáru byl zámek uveden do původního stavu. Tento majitel se také velice zasloužil o rozvoj panství, mimo jiné o rozvoj velkostatku, nechal vybudovat kulturní dům Komenium, zavedl v obci veřejné osvětlení z vlastní elektrárny, chudobinec a kulturní dům ve Střelicích, chudobinec ve Slatině, školu v Černíně a Hlubokých Mašůvkách, kapli v Bojanovicích ...
Po smrti Viléma 28.1.1932 byla urna s jeho popelem na jeho přání uložena na místě v Zápovědi, na tzv. Venclově kopci, kam s oblibou jezdil na čekanou. Na tomto místě je umístěn jen prostý balvan s jeho jménem. Kopci se od té doby říká „U Viléma“.
Zámek zdědil jeho bratr MUDr. Arnošt Ofemheim (+1935). Když zemřel, stali se dědici jeho tři děti. Po říjnových událostech r. 1938 z obav, aby zdejší majetek neztratily, celé panství prodaly.
Dalším majitelem se 14. března 1939, den před německou okupací, stal syn ostravského uhlobarona Eduard Larisch-Mönnich, který dal zbudovat v parku (nedaleko Černínské brány) kapličku, která se podobá kapličkám v Beskydech. Kaplička byla zasvěcena Bolestné Panně Marii.
Tento majitel držel zámek do osvobození roku 1945, kdy bylo panství jako německý majetek zkonfiskováno a Nový zámek i se zámeckým parkem připadl Svazu české mládeže jako zotavovna.
Sociálním službám, slouží tento objekt od roku 1953, nejdříve pod názvem domov důchodců, od 1.ledna 2007 pod názvem Domov pro seniory Jevišovice, příspěvková organizace s ubytovací kapacitou pro 105 klientů.
Zřizovatelem příspěvkové organizace Domova pro seniory Jevišovice, p.o. je od roku 2003 Jihomoravský kraj.
V současné době je Nový zámek i park v seznamu kulturních památek a slouží nejen k procházkám místních obyvatel, ale i náhodným návštěvníkům a turistům.
Rozmístění soch v zámecké zahradě:
Názvy soch:
1. bohyně Ceres
2. bohyně Vesta
3. bohyně Fortuna
4. bohyně Flora
5. Sibylla Kúmská
6. bůh Bakchus
7. bůh Neptun
8. bůh Hesperos
9. bohyně Flóra
10. bůh Vulkán
11. Herkules
12. Scipio Africanus
13. múza Thálie
14. múza Kalliopé
15. múza Kleió
16. múza malířství
17. múza sochařství
18. Jaro
19. Léto
20. Podzim
21. Zima
22. bohyně Héra